Praha.cz

„Lež se nastoluje jako světový řád.“

FFranz Kafka se narodil 3. července 1883. Pocházel z rodiny velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové, rozené Löwyové. Měl několik sourozenců, kteří však zemřeli. Bratři Georg a Heinrich zemřeli v dětském věku a tři sestry Elli, Valli a Ottlu byly později oběťmi nacistů a zemřely v koncentračních táborech. Je známo, že se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale vztah k ženám i dílo – cítil se odloučený, bezbranný.

Studia a mládí

Nesnadný život

Později nastupuje do zaměstnání u pojišťovny Assicurazioni Generali, ze které však záhy odchází. V následujících letech pracuje v Dělnické úrazové pojišťovně (1907 až 1922) na místě koncipienta. Začíná zde kariérně postupovat a stává se tajemníkem. I v tomto zaměstnání byl nadmíru nešťastný, jeho povaha jej přivedla až k jeho nenávisti vůči zaměstnavateli. Jeho problematické vztahy s lidmi Kafku dovedly k dalším rozchodům, např. dokonce i s židovskou obcí. Před zimou 1917 začala Kafku zužovat tuberkulóza. Následují léčebné pobyty ve Francii, Itálii, Švýcarsku, Německu, Rakousku i Slovensku. Jeho povaha mu nedovolila pokračovat v plnohodnotném životě a v kladném vztahu k lidem, odtahuje se od německých i českých Pražanů. V těchto letech se však zrodilo několik silných přátelství s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Johnem Urzidilem ​​a Martinem Buberem. Jinak se lidem spíše vyhýbal.

V roce 1922 své zaměstnání u pojišťovny opouští. V témže roce umírá. V poslední vůli žádá o zničení nepublikovaných děl, čehož uposlechla jeho družka Dora Diamatová. Opačně se zachovla Max Brod a jeho dílo vydává a tím jej otvírá světu. Později ale Gestapo ničí vše, co ještě zůstalo.

Kafka nakonec umírá na zákeřnou tuberkulózu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolních Rakousech. Jeho tělo spočinulo v rodinné hrobce na židovském hřbitově v pražských Strašnicích.

Ženy Franze Kafky – madony i děvky

Kafkův vztah k ženám byl podivný a více než spletitý, patrně vlivem rodičů v jeho dětství. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“, ale první „zkušenosti“ zažil již za bujarých gymnaziálních studií a následovaly další poměry s mnoha ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dokonce dvakrát zasnouben, ale vztah definitivně skončil v roce 1917. S její přítelkyní Gretou Blochovou měl syna (zemřel v šesti letech) a Kafka se o něm nikdy nedozvěděl.

Další ženou v Kafkově životě byla Julie Wohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah i zásnuby.

Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála jeho vídeňská platonická přítelkyně Milena Jesenská, první překladatelka jeho německy psané prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Byla to právě M. Jesenská, která obeznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládal Pavel Eisner, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.

V roce 1923 se Kafka odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde navázal krátký vztah s Dorou Diamantovou, devatenáctiletou dívkou z ortodoxní židovské rodiny.

Kafkovo dílo

V roce 1908 začal publikovat některé své první texty v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně předčítal.

Jeho dílo bylo za jeho života téměř neznámé. Za svého života publikoval jen několik krátkých povídek. Proslulosti dosáhl až po své smrti a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jednoho z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost. Pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby.

Kafkovým „postupem“, během kterého vznikla většina jeho prací, bylo analyzování sebe samého a rozvíjení sebe sama v příbězích, které stvořil. Propojenost Kafky jako autora a jeho literárních postav, které vymyslel, je zřejmá a zásadní. Hlavní témata, která Kafku zajímala a doslova vzrušovala byla - moc, výkon moci, její příjem poddanými osobami a jedinec uprostřed tohoto všeho.

Kafkův style obsahuje místy až neuvěřitelně neobvyklá humorná líčení, která ale dále nejsou nijak komentována. Autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je touha být ponižován, což je vůbec nejdůležitějším příznačným rysem jeho tvorby. Melacholizmus a ponurost jeho příběhů pochází z tragických a bezvýchodných situací. Kafka tímto osobitým stylem komentuje stav okolo sebe a v románovém světě svých postav tento pocit přehání a dovádí do bezútěšných důsledků.

Mezi jeho nejznámější světová díla patří - Před zákonem, Popis jednoho zápasu, Proměna, Venkovský lékař, romány Proces, Zámek, Nezvěstný a jeho dopisy (Dopisy otci, Dopisy Felice, Dopisy rodičům).